Mgr.A. Michaela Meera (MM) si ve svém nabitém programu našla chvilku času a poskytla festivalu Být ženou (BŽ) rozhovor. 

BŽ: Tvoříte Pizzetky (a nejen je), provázíte přechodové iniciace a meditace IN & OUT BODY, tedy, je toho opravdu hodně, co v životě stíháte…ale kde v životě cítíte největší vášeň? Co vám teď dělá největší radost?

MM: Je pro mne těžké napsat, co je pro mne největší vášeň, když je to život sám. Ona ta vášeň i extatická radost se prozíráním do sebe mění v Přítomnost, prožívání je pak více uvnitř a jsem tišší. Pak je vše vášní, radostí a dobrodružstvím zároveň. Třeba včera, s partnerem jsme chodili po bankách zjistit, jaký úvěr dostaneme na naše bydlení. Partner s ženou u počítače vedou hovor, střídavě si prohlížím místnost banky, úřednici a vše kolem…začíná mi nabíhat vnitřní (poté i vnější) záchvat smíchu, jaké kulisy a role jsme si my lidé vytvořili pro hru – iluze štěstí. No a pak začala úřednice mluvit úplně jiným jazykem… pravdu, co je za tou celou bankovní sférou. Takže největší radost mi dělá, když jsme v Pravdě.

BŽ: V čem vy sama se cítíte nejlépe? Co nejraději nosíte? Popřípadě je nějaká barva, která vás teď momentálně nejvíc oslovuje?

MM: Pokud myslíte naše”skafandry” :), aby nám nebylo zima, tak vše, co je jako má druhá kůže. Hodně úplety a barvy… mnohdy také nic, pokud je možnost a teplo.

Nenechávám si nic na potom, také neskladuji. Jak se proměnuji, tak ladím i ty skafandry. Máme s partnerem jednu skříň společně, což naši kamarádku přivedlo do stavu – to není možné, že ti to stačí. No stačí… když neskladuji, co nenosím, i oblečení je v pohybu.

BŽ: Přijedete k nám na Moravu s Přechodovou iniciací Menarché. Kde jste se Vy sama učila, a která žena Vás inspirovala?

MM: Co se týče iniciace Menarché, tak mne neučil nikdo. Vzniklo to samo ze sebe, kdy od roku 1993 se intenzivně zajímám Kdo Jsem, a to mne přivedlo k Ernestýně Velechovské, Pavle Maškové, teď Sofie Kalyani Sarras, Jiřímu Vackovi, Míle a Edaurdu Tomášovým, Marcelce z hor a mnoha dalším východním mistrům, které jsem měla možnost poznat i osobně. Ženské kruhy a meditační setkání mne mnohému naučily, zásadní učitelkou(mistrovou ) v těle, pro mne v tomto životě, je Sofie Kalyani. Transformátorem je také “můj” partner, který si nenápadně žije sjednocení a žití s ním je prohlubující cesta k sobě v humoru i radosti.

BŽ: Vidíte rozdíl mezi ženami v Čechách a na Moravě?

MM: Dříve osobnost nějaké rozdíly vnímala. Určitě nás ovlivňuje, kam se narodíme, kde pobýváme a s kým se potkáváme. Místa jsou různá… ženy jsou ženy, jestli tady nebo někde jinde, je Jedno Objevil se teď obraz, který mne rozesmál. Žena ženě říká: Jsem z Čech. Druhá: Jsem z Moravy… takže rozdíl je jen v místě… a zůstává Jsem.

BŽ: Jaká je Vaše vize budoucnosti? Kam byste si přála dál směřovat?

Co se týče tvořivosti, tak naplnit poslání, proč jsem tady. Je to o založení společnosti, která bude vystavěna na novém paradigmatu. Nově ovlivní vzdělání i tvoření. Měla bych to stihnout, než odejdu z těla :), aby další bytosti mohly v započatém díle pokračovat. Také Pizzetky tři roky pracovaly v ústraní se dvěma pomůckami, aby se nyní s nimi mohlo jít na ministerstvo školství a zdravotnictví.

Už to je velké dobrodružství, zda to vyjde. A to, co je nehmotné…uhnout z cesty tomu přání, že si přeji

Zaujala mě vaše Vize Plnohodnotného Života žen, mužů a dětí… můžete to trochu popsat?

Tato Vize byla seslána v prosinci 2015 a během týdne najednou bylo vše hotovo. Vnitřně cítím, že to je to dílo, proč tu jsem. Záměrem je založení spolku – společnosti, která bude vystavena na zcela nových principech právě pro plnohodnotný život nás všech. Podporovat bytosti a vytvářet takové skutky, aby se lidem žilo svobodně, lépe a šťastně. Bude podporovat nové modely vzdělávání, tvořivosti, komunikaci a rodiny, aby naše životy nabývaly na plnohodnotnosti. Název vznikal ve spolutvořivosti se Sofií Kalyani a Štěpánkou Čížkovou při přípravě 3. Narozenin Pizzetek. S touto Vizí seznámím i účastníky festivalu Být ženou.

Děkujeme za rozhovor!
Za festival Být ženou Petra Zsáková.