Kdo vyhrál?

playing-cards-1776293_1280

Milé návštěvnice festivalu Být ženou, které jste nelenily a vyplnily na místě náš dotazník :) Dotazníky byly, jako každý rok, slosovatelné. V pondělí jsme u hodnocení uplynulého ročníku vylosovaly tři z vás, které se mohou těšit na terapii Access Bars, malování na tělo či těhotenské bříško, nebo poukaz na nákup přírodní kosmetiky. A které ženy měly štěstí ve hře tentokrát?

výherkyně

Helena Dudková získává poukaz na terapii Access Bars od Lucie Pösl

Leona Šabršulová získává poukaz v hodnotě 300 Kč na přírodní kosmetiku od Petry Hatoňové z eshopu Voním přírodou

Markéta Krobotová získává poukaz na Belly painting či Body painting od Petry Zsákové

Gratulujeme a doufáme, že vám vaše výhra přinese radost!

Continue Reading

Poděkování

thank-you-944086_1280

sponzořiFestivalový den je za námi a v nás, pořadatelkách, ještě stále doznívá energie radosti, sounáležitosti a krásy.

Celou akci, která letos byla obzvlášť náročná na čas, logistiku i peníze, bychom bez pomoci našich partnerů mohly zorganizovat jen stěží. Proto zde chceme poděkovat dvěma našim partnerům, kterými jsou Olomoucký kraj, Dům kultury Šumperk, paní Hana Pavlasová z Rehabilitace Relaqua a Pivovar Zlosin.

Děkujeme Vám za podporu a věříme, že společně s Vámi, a především s vámi všemi, kteří jste na festival Být ženou letos přišli, začneme po pár měsících oddechu tvořit obraz příštího, už pátého ročníku.

Děkujeme!

Dům kultury Šumperk
Dům kultury Šumperk
Olomoucký kraj
Olomoucký kraj
Pivovar Zlosin, Velké Losiny
Pivovar Zlosin, Velké Losiny
Rehabilitace Relaqua
Rehabilitace Relaqua

Continue Reading

„Žena rovná se život“

magnolia-3397440_1280

Rozhovor s Evou Pitnerovou, vědmou, která předává léčivá poselství. Náš rozhovor proběhl po telefonu a netradičně v herně, kde právě Eva se svou dcerou Liou byla.

Zajímalo by mě, jak dnes vypadá taková vědma. Když si představím vědmu, tak si představím starou moudrou ženu, která předpovídá budoucnost. Je to tak i s Tebou?

V podstatě ano, až na to, že nejsem stará (směje se)😊. Já bych to definovala, že vědma v mém pojetí je žena, která „vidí“. Má vhledy, vize a která je napojená na sebe a zároveň se umí napojit na druhé, na životní nit jejich duše. Nahlíží do minulosti a vidí situace a směry, jakým se druzí budou, ubírá, díky jejich vnitřnímu nastavení.

A Ty jsi přišla na to, že tohle pojmenování Tě nejvíce vystihuje?

Ne, já ho jen přijala a věř mi, že to nebylo vůbec jednoduché. Musela jsem se s tím ztotožnit a bylo to velmi těžké. Stále, i v dnešní době, je to hodně stigmatizované. Odžila jsem si plno strachů, než jsem ho začala vědomě používat. Ale věděla jsem, že nejsem kartářka. Vědma bylo nejčastější slovo, které se mnou měly mé klientky spojené. Já se jich totiž zeptala na facebooku 😀 Dříve jsem používala spojení vědomé vhledy, ale nikdo pořádně nerozuměl tomu, co vlastně nabízím.

Věřím, že to byl těžký proces. Jezdí za Tebou jen ženy? Nebo tato témata zajímají i muže?

Ženy za mnou už nejezdí. Voláme si. Osobní konzultace jsem kvůli rodině přestala dělat. Takže ženy nemusí nikam jezdit a jsou v pohodlí svého domova. A co se týká mužů, tak i oni vyhledávají mé služby už od začátku, co jsem začala s kartami pracovat. Vlastně úplně první kdo ke mně přišel, byl muž. Ale dá se říct, že tak 80% jsou ženy.

Děláš vědmu na plno? Nebo máš ještě nějaké jiné povolání?

Dělám to na plno už 13 let. Ale ono se to za tu dobu proměňuje. Dříve jsem jenom vykládala karty hlavně na budoucnost, ale postupně jsem cítila, že to není pro mě a vlastně i ženy to pravé. Našly si mě Tarotové karty, které jsou více o duši, ale samozřejmě ukazují i možnou „budoucnost“ a to bylo to pravé. Dnes už ani karty nepotřebuju. Jen se napojím a čtu obrazy, které se mi objevují.

Dá se to zobecnit, co tak lidé nejvíce řeší?

To je jednoduché – vztahy😊. eva p2

Co pro tebe osobně znamená „být ženou“?

Musím se nejdřív zeptat sama sebe…tak si dám chvilku času…Nerada totiž odpovídám z hlavy, ale ptám se své duše, jak to zrovna v Tady a Teď vnímá.

Jasně…kolik potřebuješ…

Životem. Pro mě žena se rovná život. Svobodu, hranice a zároveň neohraničení. Není to konkrétní věc. Jsou to spíš pocity. Když se ladím na svoje ženství, tak tam mám obrazy a barvy. A na těch obrazech je ta svoboda toho, kdo jsem a všechny ty možnosti. Já můžu být vším, protože to ta naše ženská podstata obsahuje.

Když mluvíš o obrazech, tak co Ti tam přichází?

Tančící žena…rozplynutá do prostoru. Hranice i svoboda…Rozpíná se a zase stahuje.

Máš ještě i teď propady a hledání se?

No jasně. Jsem přece člověk. Jsem na téhle planetě, žiji tady, prožívám a učím se. Stále se setkávám s negativními emocemi, ale už teď je umím proměňovat a léčit. Jsem neustále v procesu.

Jak se teď cítíš ve své rodině?

Někdy je to náročné. Mám 15 letého syna Davida a 3 letou dceru Liu a ještě dvě děti z manželova prvního manželství. Daniela (8 let) a Pavlínku (11let). Bydlí s námi, manželovi byly svěřené do péče. A musím si hodně hlídat, abych nebyla jen v pozici matky, pečovatelky a uklizečky ale taky abych si uhlídala pozici, kde je Eva. Hlídat si své hranice a svou energii. To je to pravé duchovno – každodennost.

To asi musíme všechny😊

To určitě. Jsme stejné. To, že dělám, co dělám, neznamená, že jsem v něčem výjimečná. Když jsem byla malé dítě, tak jsem měla paní doktorku, která pro mě byla Bohyně, ale pak jsem ji jednou potkala v obchodě, jak nakupovala. To byl pro mě obrovský šok! Že je úplně normální. A uvědomila jsem si, že jsme si všichni rovni.

A to co dělám, není až tak výjimečné. To umíme všechny, ale většina má z toho strach, nebo se neumí napojit nebo neví, že napojená je.

Kdo Tě teď nejvíc inspiruje? Kdo Ti dává impulzy ke změně?

Hlavně život. To je pro mě největší inspirace. A taky lidé, kteří ke mně přicházejí. Jejich příběhy, jsou i moje příběhy. A tím, že za mnou přichází, si uvědomuji, jak já to vlastně mám nebo už nemám. Je to pro mě velmi obohacující.

Další inspirací jsou mé dvě kamarádky. Míša a Maruška. Tím, že s nimi mohu sdílet svůj svět a ony se mnou sdílí ten svůj.

Z VIP světa „slavných esoteriček“ je to kamarádka Terka Kramerová. Ta je pro mě už několik let inspirací v mateřství.

Ve světě podnikání je to Stáňa Mrázková. Ukázala mi, že říct si o peníze za svoji práci není problém, protože jsem měla pocit, že bych měla být solidární a dělala jsem spoustu věcí ve svém volném čase a zadarmo. Jenže dobrý pocit nájem nezaplatí.  Takže mě po x letech podnikání, naučila podnikat. Vlastně bez ní, bych se nedostala ani do vašeho fokusu a na festival. Neviděly byste mě ve vodách internetu.

Byla jsi tady někdy u nás, v tom čarodějnickém kraji?

Ne, bude to moje poprvé. Beru s sebou moje dvě holky a moc se těšíme. Jsem zvědavá, jaké procesy se mi v tomhle kraji rozjedou.

Děkuji moc za rozhovor a budu se těšit na osobní setkání.

Ještě jsem chtěla říct, že smekám klobouček před vašim organizátorským týmem, protože je moc fajn, co pro ženy děláte. To je skvělé😊 Těším se do Šumperka.

Za Červenou vlnu s poděkováním

Petra Zsáková                                                                    

eva p1

Continue Reading

„Být sama sebou a být se sebou spokojená“

caldero1

Na tento rozhovor jsem se osobně velmi těšila. Značku by Caldero registruji už pár let zpět, stejně tak všechny tři ženy, jež tvoří její duši, potkávám na různých akcích. Osobně jsem si jejich krásnými věcmi udělala radost až letos, ale řeknu vám, už to vybírání, těšení se, zkoušení a konečně vlastní nošení za to stálo! Pojďte s námi zlehka nahlédnout pod pokličku nejen oděvního ateliéru, který letos na festival přiveze své výtvory pro ženy i děti. A máme přislíbené i nějaké novinky!

Jak vznikl název značky Caldero? 

Značka Caldero je s námi už mnoho let, ještě z dob, kdy jsme se zabývaly výrobou keramiky. Tím, že jsme plynule přecházely z keramičení k šití, u kterého jsme zakotvily, změnu názvu jsme nikdy neřešily… přestože Caldero znamená džbán, nádoba  :)

Hodně místních žen už zná vaše oblečení. Své návrhy tvoříte z přírodních materiálů, na oděvy tisknete, používáte šité aplikace, také pletete a háčkujete. Jak jste dospěly k takovéto „přírodní, zemité“ práci? 

Rády pracujeme s přírodními materiály. Vychází to  z naší podstaty  a je to naším záměrem a směrem, kterým se chceme i nadále ubírat . Nejde jen o přírodní materiály jako takové, ale snažíme se zohlednit i ekologickou stránku při jejich výrobě… zatím to v našich poměrech není úplně jednoduché. Snažíme se také podporovat výrobce z ČR, není to samozřejmě 100 % možné, ale pracujeme na tom.

Tvoříme v duchu „slow fashion“, kvalita, která se z většiny dnešních výrobků vytrácí, je pro nás zásadní. Stejně tak je pro nás důležité přímé spojení tvůrce – zákazník,  vyjimku děláme jen v projektech, které stojí na stejných morálních zásadách a se kterými souzníme.

Spolupracujete se svou maminkou, také na mnohé akce jezdíte spolu a se svou malou dcerou, tzn. 3 generace žen :) Je velice příjemné vidět, že to mezi vámi takto funguje. Míváte mezi sebou spory?

Spory občas míváme, jsme všechny dost tvrdohlavé :)  Nastávají hlavně když jsme všechny tři pohromadě, náš nejmladší článek na sebe strhává veškerou pozornost a je velice nekompromisní! :) Pokud se ale v její přítomnosti nesnažíme například řešit pracovní záležitosti a věnujeme se jí, všechno klape. I v našem vztahu matka – dcera i ve vztahu pracovním to občas skřípne.. řešíme to bez odkladů, bez zábran a beze zbytků :), ale protože jsme si názorově i vkusem velmi blízké, nestává se to často.

Jste pravidelnými návštěvnicemi festivalu Být ženou, na jehož čtvrtém ročníku budete mít také prodejní stánek se svými výrobky pro ženy i děti. Chcete svým zákaznicím právě teď něco vzkázat?

Přijďte a užijte si s námi přínosný a jedinečný festival! Budeme s sebou mít věci, které můžete znát z Fler.cz, ale i nějaké novinky :)

Poslední otázka – co je pro Vás osobně vyjádřením slovního spojení být ženou?

Zaměření na řešení této otázky se ve mě otevřelo až s mateřstvím, nebo spíš už v čase příprav na mateřství. Znamená to pro mě ve všech směrech jít přirozenou cestou, učit se napojit, vnímat a pracovat s ženskou energií, být sama sebou a být se sebou spokojená… v tomto mě čeká ještě dlouhá cesta… nás obě…

Velice děkuji za rozhovor a na festivalu se budu těšit naviděnou!

Petra Drdlíková

 

Continue Reading

„Hudba rozvíjí smysl pro život a jeho cykly“

tambourine-970343_1280

Na zvídavé otázky Petry Zsákové z týmu festivalu Být ženou odpovídali Káťa a Tomáš Pokorní, manželé na „muzikocestě“ :).

Vnímám vás jako krásný pár. Jak dlouhou společnou cestu až máte za sebou?

Společnou cestu životem na tomto světě sdílíme 25 let… a je to stále krásné a naplňující.

Je to hudba, co vás už tehdy spojilo? Nebo ta se k vám přidala později?

Hudba byla součástí našich životů  už když jsme se poznali, jen to byl jiný žánr J – kdysi táborové a folkové písničky se postupem času v souvislosti  s tím, jak se  přirozeně vyvíjíme a měníme transformovaly v mantry.

Všechno se vyvíjí, tak by mě zajímalo, kde a v jakém stylu jste se usadili právě teď?

V hudbě nás ovlivnilo studium muzikoterapie a šamanismus, co se celkového životního stylu týče, jsme vyznavači Zákona nejmenšího úsilí a jedno-duchosti J. A promítnuto do hudby a zpěvu to znamená, že pokud máme hlas, tak máme všude tam, kde se hneme, ve svém hrdle léčitele a můžeme rozeznít svá srdce a probudit své životy směrem ke zdraví, hojnosti a blahu. A to vše je pak povýšeno souzněním v kruhu dalších hlasů. A pak – kontakt s hudbou v nás rozvíjí smysl pro rytmus a tím vlastně pro život a jeho cykly.

Těším se na váš závěrečný koncert – zpívání. Myslíte, že se nám podaří rozezpívat Pavlínin dvůr? 

Naše závěrečné zpívání by mělo být právě spíš takovým společným souzněním než koncertem a samozřejmě je naším přáním všechny rozezpívat.

Tvoříte i nějaké mantry?  Písně?

Vlastní tvorba je teprve v plenkách, ale jistý potenciál vnímáme, a tak se začínáme otevírat inspiraci. Skládáme písničky pro naše programy v mateřských školách, písně ke svátkům roku (rovnodennosti, slunovratu apod.) nebo jsme zhudebnili  posvátný text Aramejského otčenáše.

Tak ten je krásný, znám ho.

Jak vnímáte ženy – muže v dnešní době? Co je podle vás právě teď nejvíce potřeba?

Myslíme si, že je třeba kultivace ženské energie v nás (jak v ženách, tak v mužích), nestydět se za něhu, citlivost, odevzdanost, lásku… A pak budování rovnováhy mezi vnitřní ženou a mužem, přijmout obě svoje polarity v sobě a jejich kvality… směrem k jednotě… Zní to jako klišé, ale je to praktický úkol pro každého z nás.

Co vám osobně dělá teď největší radost?

To je těžká otázka – neumíme vybrat tu „největší“  radost. Radostí je pro nás každodenní Bytí v přítomnosti, procházka za ranního úsvitu bosky v trávě, mlčení i dlouhé vykládání, posezení s blízkými u ohýnku, pozorování přírody, společné zpívání a hraní i osamocené rozjímání… A tak bychom mohli pokračovat dál a dál…

Máte nějaký sen, který se blíží uskutečnění?

S velkou pokorou a úctou žijeme svůj sen – máme dvě dospělé báječné děti, bydlíme v dřevěném domečku se zahrádkou, máme nového pejska, děláme to, co nás baví a máme kolem sebe opravdové přátele.

Ještě něco, co byste chtěli vzkázat….nebo nebylo řečeno?

Není důležité, jestli jsi velbloud nebo dromedár, důležité je, jaký jsi člověk.

Děkuji za velmi milý rozhovor a těším se brzy na viděnou!

Petra Zsáková

guitar-1354022 2

Continue Reading

„Mít otevřené srdce“

600

V roce 2011 poprvé navštívila Kolumbii a kmen Kogi. Dodnes je s lidmi z kmene ve spojení a tvoří most, kterým propojuje jejich domorodou kulturu s tou naší. Není to jen literární obrat. Je zakladatelkou Nadačního fondu Mosty Puentes.

Moniko, máš nějaké indiánské jméno?

Monika Michaelová.

Opravdu? Nedali Ti indiáni nějaké jiné jméno?

Není potřeba hledat jiné jméno, líbí se mi to moje. Občas mi někdo doporučí, abych si nějaké našla, protože je to prý dobré. Je to spíš vtip než že by to někdo myslel vážně. Pro některé lidi jsem Divoká svině. To je velká pocta, protože tohle zvíře je nositelkou síly přírody. Pro domorodce jsem Ňiňa. To znamená holčička anebo taky řeka.

Kde vlastně teď žiješ? V Čechách, u indiánů, ve Francii či Anglii?

To je docela trefná otázka. Jsem teď poutnice. Teď budu chvíli žít na Moravě.

Když jsem byla naposledy u kmene Kogi, mluvili jsme o tom, co znamená domov.  Co je tou podstatou? Je to vztah člověka a země.  To je hlavní téma, které s sebou přivezu na festival a následně v neděli do ženského medicínského kruhu ve Velkých Losinách.

Takže kde vlastně cítíš ten domov?

Všude. Není to v tom povrchu, kde máme dům, rodinu, zázemí, ale v  podstatě – jak tvoříme svůj vztah se Zemí. Cítit a tvořit domov vyžaduje přesun z povrchu do podstaty.

V jednom z rozhovorů, který jsem s Tebou četla, se píše, že jsi „Rebelka“. Ještě pořád to platí?

Nedávno se mě někdo ptal na totéž ve vztahu ke školství. Podle průzkumů prý rebelové snáze zvládají deformaci osobnosti, ke které v klasickém vzdělávacím systému dochází. Já bych řekla, že rebelství je jednou z forem obrany proti nátlaku a porušování lidské svobody.

Když člověk začne nahlas tohle pojmenovávat a bojkotovat, tak se vždy najde někdo, komu se to moc nelíbí. Dnes už nejsem tak radikální. Ale ano, rebelka pořád jsem.

Tantrou pořád ještě žiješ?

Tantra byla součást mého studia. Moje celoživotní téma je práce se sexuální energií. Co je vlastně ten duchovní přesah? Není to jen praxe, co hledám, ale hlavně kořeny. Bylo to pro mě důležité období objevování této síly a možností jak s ní pracovat. Ale dnes se na to dívám už jinak. Tantra je jeden ze směrů, které jsem prostudovala a nechala se jím inspirovat. Moje tradice to není.

A našla jsi nějaký česko-moravský ekvivalent?

To je dlouhodobá, možná celoživotní cesta. Přijmout naše duchovní dědictví a najít slova, která vyjádří jeho podstatu. Touha vede člověka k nalezení podstaty života. Hledáme přesah k tomu většímu, co dává sílu a lidské základní právo tvořit svůj domov a život jako takový. Cizí duchovní tradice, které sem k nám byly přivezené, jsou inspirací a třeba i první pomocí na cestě člověka k víře. Tím nemyslím náboženství, tomu se vyhýbám.

V dnešní době je snadné všechno šoupnout do kategorie šamanismus. To slovo samo o sobě u nás není původní. S kolegyní jsme jednou v kuchyni hloubaly, jak se nám u nás říká. Rozhlédly jsme se a na poličce stála pohanka. Vedle ní byl olej Manka. Tímhle směrem pokračujeme a to mě baví.

Hledám slova, která vyjadřují, co dělám. Kvalitu, kterou vnáším do medicínských kruhů a na místa, kam jezdím pracovat. Někdy mi připadá, že se znovu učím mluvit.

Jednou mě pozvali na mezinárodní konferenci o životním prostředí, kde byli zástupci všech možných indiánských kmenů. Na mě nahlíželi jako na domorodku z České republiky. Jsme na úsvitu obrození tradičních duchovních tradic a domorodých společenství v Evropě. A to si žádá vytvoření místa ve společnosti včetně zákonného a ekonomického respektu.  My jsme v podstatě v našem systému zapomněli, že jsme přírodní lidé.

Co Ti vlastně indiáni kmene Kogi předali?

Předali mi vědění, které užívám po kapkách. Jsou nositeli tradice matky Země a nasměrovali mě právě k našim duchovním kořenům. Přijmout takové dědictví s sebou nese odpovědnost toto vědění žít. Nestačí o něm mluvit nebo se jím nechat fascinovat.

Taky mi dali práci. Mám najít kousek země u nás, získat ji do správy a spolu s našimi lidmi začít obnovovat rovnováhu. Je to svým způsobem revitalizace krajiny i vnitřního prostoru nás lidí. Objevuji naše domorodé domy, kde žijí rodiny a společenství se zájmem o tuto práci a poselství našich starších bratrů.

To místo, o kterém Kogi mluví jsem zatím nerozeznala. Nedávno mi Mamo ve snu sdělil, že by rádi přijeli k nám. Ne na pár týdnů, ale na dostatečnou dobu, aby se jejich učení v naší zemi mohlo zabydlet ve své celistvosti. Řekl, že na kousku země můžeme postavit domorodý dům pro Kogi, spolu s nimi.

Jak bys srovnala naše ženy a ženy kmene Kogi? Co se od sebe můžeme učit?

Naučila jsem se od nich, co znamená, mít otevřené srdce. Byl to průlomový zážitek, tak skutečný, že na to slova nestačí. V ten moment jsem pochopila, co je srdce světa. Vědomí, že jsme propojeni, že jsme jedno živé srdce Země. Tehdy mi to dalo hlavně pocit sounáležitosti, že v tom nejsme každý sám. Člověk sám může být šťastný, ale v tom společenství je to ještě lepší a intenzivnější. Oni to skutečně žijí. A my tady taky.

Jedno, co indiány i nás neoddiskutovatelně spojuje, je země. Zhruba před pěti sty léty, v dobách kolonizace, se u nás toto spojení přerušilo. Oni měli tu možnost utéct do hor a uchovat tak nepřerušenou linii původní tradice. My jsme to vědění v sobě museli schovat. V současné době znovuobjevujeme svá tajemství, svatyně, posvátná místa i základy jednoduchého života.

Žena je pro indiány spojenkyní země a vody. Muž zase spojení ohně a vzduchu.

Daří se Ti tohle „otevřené srdce“ tvořit i tady u nás? monika

To je právě to krásné na tom mém putování. Potkávám se s rodinami, které jsou stejného druhu lidí, kteří to cítí podobně. Už našli svůj kousek země a přímo v těchto domorodých nebo rodových domech pořádáme medicínské kruhy.

Nadační fond Mosty – Puentes je zastřešením pro konkrétní kroky a práci lidí, kteří v tom vidí smysl. Aktuálně připravujeme pobyt českých ambasadorů a studentů v Sierra Nevada. Vypsali jsme sbírku na tento pracovní pobyt, jehož přínosem bude prohloubení spojení s Kogi a pokračování v mezinárodní spolupráci s Fundacion Escuela Sintana y Tierra Negra. Prakticky jedeme pro další část skládanky, abychom ji mohli přivézt sem k nám. Na to bezprostředně navazuje vytvoření základní platformy rodinných hospodářství a spojení sil pro potřebné kroky. Budeme rádi za podporu všech, pro které tuto práci děláme. Dary můžete zasílat na číslo účtu 9741650001/5500.

Co náš čarodějný kraj? Byla jsi tu už někdy?

Jsem Moravačka. Jezdím i do Rychlebských hor a objevujeme se.

Kontakt: www.mosty-puentes.cz

Milá Moniko, moc děkuji za příjemný a inspirující rozhovor a těším se na setkání na našem festivalu v Šumperku.

Za Červenou vlnu                                                                      

Petra Zsáková

Continue Reading

Konzultace s Gabrielou Tuatti

gabriela tuatti

Mnohé z žen se ve svém životě už bohužel setkaly s onemocněním zvaným endometrióza. A nemusí jít pouze o toto vážné onemocnění ženského těla. Nerovnováhu v křehkosti ženské duše a její návrat k harmonii se po vlastních životních zkušenostech naučila jemně vyrovnávat bylinkářka tělem i duší, krásná a divoká bytost, kterou jsme měly tu čest přivítat na festivalu Být ženou v roce 2017, Gabriela Tuatti. Gabriela svou lásku k bylinkám a přírodě předává dál, v únoru o ní mluvila i v Divadle Kampa v pořadu Jaroslava Duška Duše K, jehož záznam si můžete pustit přímo zde:

A nyní přijde překvapení pro vás, milé ženy, které byste rády s Gabrielou konzultovaly nějaký svůj problém nebo otázku. Gabriela má svůj diář doslova zaplněný do posledního místečka na několik měsíců dopředu, ne náhodou se velká vlna zájmu o její umění zvedla právě po odvysílání zmíněné Duše K. Avšak přesto budete mít možnost si s Gabrielou o své záležitosti promluvit, a to přímo na letošním festivalu! Po celý den vám bude Gabriela k dispozici na konzultace u svého stánku, kde se vám bude věnovat za sníženou sazbu 150,- Kč/30 min. S sebou bude mít také své bylinné masti, čípky, směsi a podobně. Máte-li tedy touhu či chuť s Gabrielou probrat své ožehavé otázky a nechcete čekat několik měsíců na osobní konzultaci v její provozovně, budete vítány na letošním festivalu Být ženou v Pavlínině dvoře!

Continue Reading

„Nejvíce mě nabíjí, když jsem sama s bylinkami.“

JU

V jarním období se rozhovor s bylinkářkou píše sám :) Představujeme vám Janu Urbánkovou, ženu, která rostliny miluje a tvoří ve spolupráci s nimi.

Už jste slyšela o našem festivale v Šumperku?

Ano. Loni jsme se na něj s kamarádkou chystaly. Obě jsme byly těhotné a hodně nás zaujal, ale nakonec nám onemocněly děti a bohužel jsme nemohly dorazit.

Co pro vás osobně znamená „Být ženou“?

Být svobodná, nevázaná, nestála, rozvážná, moudrá, pozorující, hravá … žena je velmi proměnlivá substance J Miluju to, jak se pořád měním. Je úžasné, kolik rovin v životě může žena naplno prožít díky dětem a partnerství, ale také jak dokáže rozvíjet svůj potenciál, když najde stabilitu a svůj Zdroj.

Jak jste se dostala k poznávání bylinek? Máte nějakou oblíbenou? kopřiva

No to je jednoduché. Jak s oblibou říkal můj exmanžel – pocházím z divné rodiny 😀 Jedna babička bylinářka, druhá jogínka. Takže jedna z prvních knih, kterou jsem si přečetla, byla Príručný atlas liéčivých rostlin a rostliny mne doprovázejí prakticky celý život. Z legrace občas říkám, že od rostlin jsem se musela dostat k běžnému životu, spíše než k rostlinám :).
Oblíbenou, asi ano, miluji svou osobní průvodkyni – kopřivu, protože toho dokáže nejen ženám tolik nabídnout. Ale moje preference se mění, tak jako se měním já 😉

Kdo vás momentálně nejvíc inspiruje?

Rostliny 😉 a z lidí asi mí učitelé Susun Weed a Matthew Wood, jimž jsem obrovsky vděčná za to, že klinický herbalismus posouvají opět zpět ke kořenům – k práci s energií rostlin a jednoduchým přístupům k léčení.

Co Vás nabíjí a dělá radost?

Klid :) Když má člověk 3+1 děti, nabije ho prosté ticho a samota, ale i ty děti a jejich obrovská energie a radost ze života. Nicméně nejvíc se „restartuji“ sama s bylinami – venku, či při bylinné koupeli, nebo když mi manžel – masér – poskytuje bylinnou masáž. No to je blaho!
A radost? Moje rodina, děti, manžel, skvělá práce s bylinami a ženami – celý můj život.

Díky za rozhovor, moc se na vás všechny těším, drahé ženy!

S láskou

Jana Urbánková

Děkujeme Janě za rozhovor a za tým festivalu doporučujeme – navštivte Janiny stránky a stáhněte si ebook o použití bylinek v těhotenství.

byliny-v-těhotenství-188x300

Continue Reading

„Být ženou znamená umět udělat svět krásný“

Dnes vám s radostí přinášíme první ze série rozhovorů s letošními hosty. A s kým jiným začít, než s naší dlouholetou přítelkyní, ženou, která každoročně festival svým milým přispěním zahajuje – porodní asistentkou Kristinou Neubertovou Zemánkovou z Olomouce.

DSC_9362kk

Náš festival Být ženou má už čtvrté narozeniny. Od začátku jsi byla u toho s námi a máme radost, že i letos jsi součástí  programu. Co se ti vybaví, když se řekne Být ženou Šumperk?

Děkuji za pozvání, moc si toho vážím, že s vámi mohu putovat už od začátku a že si stále máme co říct :-) Když se řekne Být ženou Šumperk  vybaví se mi: ženská pospolitost, příjemná radostná atmosféra, inspirace, spousta dětí, výborné dortíky, ženy, které mám ráda, milá setkání…

Co pro Tebe osobně znamená „být ženou“?

Moje dcerka jednou řekla, že být ženou znamená umět udělat svět krásný. Myslím, že lépe bych to vyjádřit nedokázala. Na ženství miluju tu tvořivost. Od rození dětí, přes kouzlení v kuchyni, péči o život, domov, zahradu, o sebe, po vyprávění pohádek dětem před spaním. Být ženou znamená tvořit život ve všech možných podobách a významech. Taky jsem jednou slyšela jednu moudrou ženu říct, že žena je přírodní úkaz. S tím taky souzním. Cítím se součástí přírody, většího celku, něčeho co mě přesahuje a já s tím mohu být. A pak taky být ženou znamená stát po boku mému muži. Podporovat ho a obdivovat. Být silná a i být křehká, nechat se od něj hýčkat, být jeho ozdobou i moudrou rádkyní, pokud o to stojí.

Jsi teď potřetí maminkou, nedávno se vám narodil malý synek, jaké to je? Jak to prožíváš tentokrát?

Je to krásné. Každé dítě nám přineslo do života něco nového. To co prožívám s Adriánkem jsou okamžiky naprosté blaženosti. Vlastně se s ním učím dovolit si být šťastná bez ohledu na okolnosti. Brát sebe i život takový jaký je. Samozřejmě, že jsou chvíle, kdy je toho moc najednou a já jsem totálně vyšťavená. Pochopila jsem však že únava a pocit štěstí se nevylučují. Že není kam spěchat. To důležité je tady a teď. Když jsem byla malá, rodiče mě vedli k tomu známému „co můžeš udělat dnes, nenechávej na zítřek.“ Učím se teď i pravému opaku: “Co jde, nech na zítřek, dnes jen buď a vnímej to štěstí…“ Pak to funguje. Hlavně nikam nespěchat :-)

Jsi teď s rodinou na plný úvazek, nebo zvládáš i doprovázet k porodům?

Nene, kdepak, žádné porody. Teď jsem s rodinou a užívám si ten luxus že nemusím držet porodní pohotovost.

Vím, že vaše starší děti vychováváte jinak, než je běžné. Můžeš nám to trochu popsat a přiblížit?

Musím se smát. Nevím jestli děti vychováváme jinak. Nebo možná nevím jestli je vychováváme 😀 My prostě s dětmi jsme. Chceme být autentičtí a chceme je brát takové jaké jsou. Brát je vážně. Být tu pro ně. Vnímat je. Nenutit je. Já byla vychovávána k poslušnosti. Své děti bych chtěla podporovat v autenticitě a zároveň empatii. Prožívat emoce příjemné i nepříjemné, umět říct ne, umět říct, že teď chci být sama, umět si říct o pomoc a také respektovat ostatní, vědět že mohou na stejné věci pohlížet jinak, mít jiné potřeby atd… Pravidla netvoří rodiče, ale život. Rodiče jsou podle mě vlastně takoví průvodci a ochránci. Ukazují to krásné a zajímavé a upozorňují na to nebezpečné…

Důležitý je společný čas, být opravdu přítomná a opravdová, připravená odpovídat na jejich otázky, dělat věci spolu (vařit, péct chleba, uklízet, šít oblečení, vyrábět hračky, objevovat svět…). Vědět, že život tvoříme spolu, že je to jistá zodpovědnost. Vnímat sebe i ostatní a snažit se skloubit naše potřeby. Je to krásné a náročné zároveň. Někdy si musím připomínat, že úkolem matky je připravit děti na život takový jaký je, ne být dokonalá… Nemusí všechno vždy klapat. Učíme se od sebe vzájemně. Umění empatie a férové komunikace… Někde na facebooku před časem kolovalo heslo: Děti není potřeba moc vychovávat, stačí žít dobrý/šťastný život a děti se přidají. Tak to myslím je.

Téma, které letos otevřeš je bolest – zda patří či nepatří k porodu. Dozví se ženy i jak s ní pracovat?

Doufám , že ano :-)

Děkuji za milý a inspirující rozhovor😊

Petra Zsáková

Continue Reading

Letošní ročník

japan-2218788__340

Vítáme vás v roce 2018! Jsme v roce Venuše, v roce Lásky, vztahů, náhledů do svého nitra a zrcadlení všeho, co se nám v životě daří i nedaří. Za náš tým nám všem přejeme, abychom dokázaly neuhnout pohledem, když nás naše vnitřní vedení bude směřovat dovnitř sebe sama a bude od nás vyžadovat posun.

KristinaJak víte, práce na zařizování letošního ročníku jsou dávno v plném proudu, a dnes vám můžeme s radostí představit hlavní letošní hosty. K úplnému naladění si představte teplý slunečný den, vonící květiny, lehké šaty a bosé nohy na svěží trávě. Nacházíte se v sobotu 26. května v areálu Pavlínina dvora v Šumperku, právě jste si našly své pohodlné místečko k usazení a s šálkem vonící kávy, nebo třeba sklenkou lehkého vína se po uvítání pořadatelkami zaposloucháváte do jemného, měkkého hlasu, který už dobře znáte. Patří porodní asistentce Kristině Neubertové Zemánkové . Kristina má v současné době malé miminko a spolu s ním za námi přijede povídat o tématu Porod a bolest – Proč k sobě (ne)patří?


Jana Urbánková

V publiku už poslouchá další z našich hostů, který bude mít svůj čas hodinu před polednem. Tou milou bytostí je bylinkářka Jana Urbánková , jejíž láskou je péče o ženy v těhotenství, po porodu a v šestinedělí. Prozatím si můžete na jejím webu stáhnout ebook o šestinedělí, bylinkách či poporodních masážích – o zaslouženém rozmazlování sebe sama. Nemáte to náhodou také tak, že na sebe myslíte „až“ na posledním místě? Je na čase to změnit!


Eva Pitnerová

Po půlhodinové přestávce na lehký oběd přichází 90 minut povídání od ženy, kterou by bylo možné poslouchat dlouhé hodiny. Je jí totiž vědma a kartářka Eva Pitnerová, která se věnuje právě ženské duši. Projděte si její stránky, zaposlouchejte se do jejích nahrávek, nebo vyzkoušejte ObrázkoHraní na Evině facebookové stránce Nejsi v tom sama.

Jaké je být ženou v roce 2018? Téma Evy Pitnerové, které nejspíš přinese mnoho „aha momentů“.


pachamama

Znáte Marka Cinka? Ne? Ale nejspíš budete znát jeho sochy. Jsou totiž mistrovskou ukázkou řezbářství. Možná jste u svého porodu měla zapůjčenou jeho putovní Pachamamu, sochu, která cestuje mezi ženami na konci jejich těhotenství a doprovází je při porodech. V každém případě bude na festivalu Marek i se svými sochami přítomen a my budeme mít krásnou možnosti prohlédnout si je zblízka, načerpat jejich sílu a zároveň si poslechnout, co Marek ví o Mistru v nás. Ten bude tématem jemu vyhrazenému času, současně je i tématem seminářů, které Marek občas pořádá.


Monika M

 

 

Dalším z letošních hostů, a na toho se obzvlášť těšíme, je Monika Michaelová. S Monikou není lehké se potkat, často totiž pobývá u lidí kmene Kogi v Kolumbii. Jejich poselství můžete vidět v dokumentárním filmu Aluna, který velmi doporučujeme. Moniku jste mohli před pár lety zahlédnout třeba i v Show Jana Krause. Webové stránky Moniky Michaelové zvou k zastavení, pročtení, zamyšlení… Na našem festivalu s námi otevře téma sexuality.

 

 


Věříme, že jste nadšeny už teď, ale to samozřejmě není všechno!

V průběhu dne plánujeme pozvat jedno krásné hudební překvapení, které si zatím necháme pro sebe. A večer, po všech vystoupeních, budeme relaxovat u Léčivého zpívání Káti a Tomáše Pokorných. Mantry a silové písně různých kultur s hudebním doprovodem a s šamanskými bubny, jež bude možné si zapůjčit.

samansky_lecivy_buben_ostrava

Nezapomínáme ani na skvělé jídlo a pití, program pro děti, stánky, oblíbený stánek kadeřnic ze Zelené hlavy a mnoho dalšího.

Letošní festival je v našem kraji ojedinělý a my věříme, že oceníte propojení prožitků pro duši i tělo. Kulturní i výtvarné dění, zastoupené výstavou soch Marka Cinka a mandalami Zuzany Krulové , společně s hudebním propojením, tancem, diskuzemi nad mnoha tématy, to vše dohromady tvoří jedinečnou příležitost ke strávení výjimečného dne – nejen pro ženy – kterou určitě ani letos neradíme vynechat. Souhlasíte?

25487397_972030446285109_9117416155124183139_o

Pro zatím je to od nás vše, ale nezapomeňte sledovat naše facebookové stránky a náš web, již brzy budeme přidávat nové informace od našich hostů, doplňovat program a zveřejňovat další příjemné novinky, které se pojí s datem 26.5.2018!


Proto sdílejte a šiřte!

Děkujeme za vaši přízeň!

Continue Reading